Lečice 4.-6.4.2014

06.04.2014, 13.10:24

Výprava na Mokasín do Lečice.

Výprava sněm Lečice

V pátek jsme vyrazili za velkého horka nejprve autobusem do Nového Knína. Po vystoupení z autobusu jsme se dali směrem ke kopci Chvojná, který se nad městem zdvihá. Šli jsme nejdříve dolů ke Kocábě a pak jsme už jen stoupali do kopce. U místního hřbitova jsme si dali chvíli pauzu abychom si odpočinuli (někteří) a prozkoumali ho. Zajímali nás místně rozšířená jména např. Kozohorský (jsme v Kozích horách) a Pilecký (taktéž místní rozšířené jméno). Také jsme si prohlédli prázdnou márnici. Pak jsme už šli dál. Kopec se změnil a my měli dojem, že stoupáme na skokanský můstek. Vrchol cesty, nikoliv kopce jsme, ale nakonec dosáhli. Pak jsme začali pomalu ztrácet těžce nabitou nadmořskou výšku. Najednou se zdálky začínalo ozývat zlověstné znění hromu a my jsme zjistili, že vlastně máme jen jeden igelit na šestnáct lidí….Volali jsme Růžovi, který to vše měl na starosti a pěkně si s ním popovídali. Nakonec se nám bouřky, které byly všude kolem nás úplně vyhnuli. Sešli jsme z trasy naučné stezky a hledali místo na přespání. V oblasti, kde jsme byli se muselo těžit, kdysi dávno zlato, neb tam nebyl kus rovného místečka, pro stavbu igelitu. Místo to bylo opravdu zajímavé. Pak jsme si již u ohně probírali všechno možné.

Ráno jsme vstávali do úplné mlhy, která nám dost znesnadňovala orientaci. Po zabalení jsme vyrazili směrem k základně na Velké Lečici. Abychom si ušetřili 3 kilometry museli jsme přejít asi půl kilometru po poli. Jako husy v řadě za sebou jsme se nakonec rozhodli projít. Mlha a včerejší déšť způsobil to že stébla byla plná vody a tak vepředu šli lidé mající v botách membránu. Po překonání pole za námi zůstala tmavá cestička v bílou barvou se lesknoucí ploše pole. Pak jsme již dále klesali bezejmennou roklí se stejně bezejmenným přítokem až ke Kocábě a naší uniácké základně. Zde již bylo mnoho lidí a ještě se čekalo na další. Zatímco si kluci krátili čas hraním her, házením kamenů do řeky či seznamováním se z ostatními, vedoucí se registrovali na Sněm. Pak již začala hra. Úkolem soutěžících bylo plněním různých úkolů, získat suroviny k výrobě léku a ten uvařit a získat tak protilátku proti zákeřné nemoci.

Mezitím co děti hráli, tak vedoucí zasedli k řádnému sněmu, který se koná vždy po čtyřech letech. Volili nové vedení, připravovali se na celostátní sněm a sdíleli své starosti či úspěchy.

Po ukončení sněmu se pokračovalo v rozhovorech až do ukončení hry pro děti. Pak jsme se pomalu dali do balení a odcházeli smět Malá Hraštice. Zbyl nám čas na návštěvu cukrárny či přilehlého stánku se zmrzlinou. Pak jsme se již vydali na vlakové nádraží, kde jsme potkali Vojtovi rodiče a rovněž zjistili, že Vojta má velkou teplotu a bolí ho hlava. Čekání na vlak nám ještě zpestřil neočekávaný příjezd parního vlaku, který na nádraží čekal na náš spoj, aby se mu vyhnul. Vlakem jsme pak bez problémů dojeli na Dobříš

Autor: Michal & Míra
Zpět
Cesta:

foto/2014/04_Lecice/